Blog



KAKO, TAK JÁ BYCH TO VYFOTILA! TY MÁŠ FOŤÁK? NE, PROČ?

„Už máš ta portfolia oslovených fotografů,“ ptám se takhle jednou decorstylistky Blanky. Rodí se mi v hlavě malý, ale dost napínavý projekt. Zase o jídle. O chuti. Náladě. Příběhu. Barevný, sytý. Možná trochu jiný a jednoduchý zároveň. Chci najít fotografa, který se nadchne. Blanka mi na svůj vlastní popud pomáhá…

Čtěte víc


Štítky: , , , , , , ,


FOOD STYLING? JEN PRO OTRLÉ!

Kam zajela ta slanina, co jsem před sekundou dala na polévku? Vy jste jí někdo snědl? A jak se tam proboha udrží ricotta? Začátky focení Kuchařky z ostrova byly plné groteskních situací. Hodně jsem se nasmáli – přesněji řečeno, Blanka i Marek se dusili smíchy – a já se párkrát pořádně zapotila. Dvakrát jsem na place i brečela. Poprvé, když můj muž snědl sardské opečené brambory, které jsem teprve měli fotit, a já je – kolečko po kolečku – 20 minut opékala. Podruhé, když jsem vyrobila dokonalý karamel. Ztuhla v něm vařečka i nůž.

Čtěte víc


Štítky: , , , ,


HLAVNĚ TAM NEDÁVEJ ŠAFRÁN

Tys tam dala šafrán? Tak to nejim, on děsně smrdí. Jako ryby! Ema je ve svých chuťově-pozorovacích rozhodnutí nekompromisní. Hugo s ní drží basu a jedno z nejdražších koření světa (ne-li nejdražší) je rozhodně nedonutí, aby si z něho sedli na p… nebo, aby mu dali šanci. To už vůbec ne. Naposledy šafrán i mě prokleli, když jsem ho spolu s vločkovou solí nadrobila na jejich oblíbené máslové matcha sušenky…Neznabozi.

 

Čtěte víc


Štítky: , , , , ,


NA LÁSKU

Sant’Anna Arresi, jedenáct hodin dopoledne. Stojíme v kamenném obchodě Prodoti tipici sardi a jeho majitel nám snáší modré z nebe, respektive nalévá malé panáky opojného likéru Mirto.

„Moje Mirto je nejlepší široko daleko. Možná ho mají v Conadu levnější, ale není tak dobré,“ říká a chce nám dolít kalíšky. Venku je 40°C, Mirto má 30% alkoholu, takže mávám protestně rukou, ale celkem zbytečně. Dostávám druhého panáka a je jasné, že …moje italština se výrazně zlepší. Ve zvoláních, chvále a nadšení.

Čtěte víc


Štítky: , , ,


VELRYBA ZAPADANÁ SNĚHEM

La balena (velryba) a nevicare (sněžit, chumelit) byla moje první italská slovíčka. Pán bůh ví proč. Bylo mi sedm a svojí učitelku, paní Štysovou, jsem fakt neměla ráda. La neve (sníh) teď ve mě vyvolává zvláštní emoce. A sám fakt, že na Sardinii sněží(!!!) i v místech u moře, je taky dost matoucí :-).


Štítky: , , ,


SARDSKÁ HOSTINA

Chlapi musí mít černé obleky, bílé košice a úzké kravaty. Všichni. Holky ať jsou v černém, velké róbě a s pořádně vysokými podpatky. Děti naboso a jedině Ema, Linda a Johanka mají při výběru oblečení volnou ruku. U nich by se měl projevit cit pro absolutní kýč. Ema, ta to zvládne bez problémů. Stůl musí být bytelný, velký, s bílým ubrusem. Jídlo uvařím já a podávat ho budu na talířích, na kterých jsme fotili do kuchařky. Žádný fejk. Budeme jíst, pít, budeme spolu. Víno objednáme sardské – naše zásoby došly a židle půjčíme v antiku na Žižkově. Kovové, bílé, staré. Davide zvládneš prosím postavit ten stůl? Blanko máš čas? A kdo to vyfotí? Doufám, že se všichni sejdeme…

Začátkem září začala největší produkce focení do Kuchařky z ostrova Sardinie…Na přípravu bylo zhruba 14 dní a já se střídavě utvrzovala v tom, že to zvládnu a má to obrovský smysl a střídavě propadala panice. Jezdila, sháněla, telefonovala, psala, pracovala. Chtěla jsem do kuchařky vyfotit to, co je na Sardinii naprosto běžné a já mám ráda. Rodinu u velkého stolu. Rodinu, která si pochutnává, odpouští drobné nedostatky, probírá věci nedůležité, i ty důležitější. Občas někdo někde něco poleje, nadrobí, někdo udělá faux pas, jiný se tomu od srdce zasměje. Pozvat svoje kamarády, svoji rodinu.

Takže kdy a kdo?

Termín i fotograf se ukázali jasné: 21. září, Tomáš Krist. Nadchnul se a my všichni s ním. David dokázal neuvěřitelné – postavil čtyřmetrový stůl. Nádherný, pevný, přesně pro nás čtrnáct. Nafotili jsme jej několikrát bez lidí, aby byla jistota, že to klapne na sto procent.

Čtěte víc


Štítky: , , ,


KUCHAŘKA Z OSTROVA SARDINIE. PROČ VLASTNĚ?

Kuchařka z ostrova je moje prvotina. Trochu román, trochu deník, ale pořád hlavně kuchařka.

Nápad dát dohromady neuvěřitelné, zajímavé, obyčejné, ale hlavně moc dobré recepty ze Sardinie jsem dostala v podstatě ihned, jak jsme v Cagliari (hlavní město Sardinie) vystoupili z letadla a opustili letiště. Respektive s prvním soustem Culurgiones, těstovinových taštiček plněných bramborami šťouchanými s pecorinem, olejem a mátou. S každým dalším receptem jsem věděla, že by byla věčná škoda nepodělit se o ně. Začala jsem je shromažďovat, porovnávat, třídit. Kupovala jsem staré kuchařky, ptala se na recepty v restauracích, na trzích, rybářů v přístavu, pátrala na internetu, četla etikety, nutila rodinu, aby se mnou zajela ještě tam a tam a tam taky. Celé to trvalo bezmála tři roky. Roky plné objevů, zvratů, testování, ochutnávání, vaření. No, kde bych si na začátku pomyslela, že se na Sardinii pečou koblihy a kachna se zelím? Nebo třeba tvarohové buchty, dělá se kančí guláš a slepičí vývar…

Čtěte víc


Štítky: , ,


TOUHA PO LÉTĚ

Smažené cuketové květy

Obvykle si zimu užívám, i když je mi strašná zima. Vždy a všude. Letos sice pořádně ani nechumelilo, ale těch pár dnů holomrazů na začátku roku upnulo moje myšlenky k létu.
A když listuju Kuchařkou z ostrova, vždycky se zasním na cuketovými květy smaženými v těstíčku. Už aby zase byly a já je mohla udělat!

Smažené cuketové květy


Čtěte víc


Štítky: , ,