Tys tam dala šafrán? Tak to nejim, on děsně smrdí. Jako ryby! Ema je ve svých chuťově-pozorovacích rozhodnutí nekompromisní. Hugo s ní drží basu a jedno z nejdražších koření světa (ne-li nejdražší) je rozhodně nedonutí, aby si z něho sedli na p… nebo, aby mu dali šanci. To už vůbec ne. Naposledy šafrán i mě prokleli, když jsem ho spolu s vločkovou solí nadrobila na jejich oblíbené máslové matcha sušenky…Neznabozi.
Štítky: čnělka, koblihy, rodina, šafrán, Sardinie, vzpomínky