Štítek: rodina

HLAVNĚ TAM NEDÁVEJ ŠAFRÁN

Tys tam dala šafrán? Tak to nejim, on děsně smrdí. Jako ryby! Ema je ve svých chuťově-pozorovacích rozhodnutí nekompromisní. Hugo s ní drží basu a jedno z nejdražších koření světa (ne-li nejdražší) je rozhodně nedonutí, aby si z něho sedli na p… nebo, aby mu dali šanci. To už vůbec ne. Naposledy šafrán i mě prokleli, když jsem ho spolu s vločkovou solí nadrobila na jejich oblíbené máslové matcha sušenky…Neznabozi.

 

Čtěte víc


Štítky: , , , , ,


SARDSKÁ HOSTINA

Chlapi musí mít černé obleky, bílé košice a úzké kravaty. Všichni. Holky ať jsou v černém, velké róbě a s pořádně vysokými podpatky. Děti naboso a jedině Ema, Linda a Johanka mají při výběru oblečení volnou ruku. U nich by se měl projevit cit pro absolutní kýč. Ema, ta to zvládne bez problémů. Stůl musí být bytelný, velký, s bílým ubrusem. Jídlo uvařím já a podávat ho budu na talířích, na kterých jsme fotili do kuchařky. Žádný fejk. Budeme jíst, pít, budeme spolu. Víno objednáme sardské – naše zásoby došly a židle půjčíme v antiku na Žižkově. Kovové, bílé, staré. Davide zvládneš prosím postavit ten stůl? Blanko máš čas? A kdo to vyfotí? Doufám, že se všichni sejdeme…

Začátkem září začala největší produkce focení do Kuchařky z ostrova Sardinie…Na přípravu bylo zhruba 14 dní a já se střídavě utvrzovala v tom, že to zvládnu a má to obrovský smysl a střídavě propadala panice. Jezdila, sháněla, telefonovala, psala, pracovala. Chtěla jsem do kuchařky vyfotit to, co je na Sardinii naprosto běžné a já mám ráda. Rodinu u velkého stolu. Rodinu, která si pochutnává, odpouští drobné nedostatky, probírá věci nedůležité, i ty důležitější. Občas někdo někde něco poleje, nadrobí, někdo udělá faux pas, jiný se tomu od srdce zasměje. Pozvat svoje kamarády, svoji rodinu.

Takže kdy a kdo?

Termín i fotograf se ukázali jasné: 21. září, Tomáš Krist. Nadchnul se a my všichni s ním. David dokázal neuvěřitelné – postavil čtyřmetrový stůl. Nádherný, pevný, přesně pro nás čtrnáct. Nafotili jsme jej několikrát bez lidí, aby byla jistota, že to klapne na sto procent.

Čtěte víc


Štítky: , , ,


KUCHAŘKA Z OSTROVA SARDINIE. PROČ VLASTNĚ?

Kuchařka z ostrova je moje prvotina. Trochu román, trochu deník, ale pořád hlavně kuchařka.

Nápad dát dohromady neuvěřitelné, zajímavé, obyčejné, ale hlavně moc dobré recepty ze Sardinie jsem dostala v podstatě ihned, jak jsme v Cagliari (hlavní město Sardinie) vystoupili z letadla a opustili letiště. Respektive s prvním soustem Culurgiones, těstovinových taštiček plněných bramborami šťouchanými s pecorinem, olejem a mátou. S každým dalším receptem jsem věděla, že by byla věčná škoda nepodělit se o ně. Začala jsem je shromažďovat, porovnávat, třídit. Kupovala jsem staré kuchařky, ptala se na recepty v restauracích, na trzích, rybářů v přístavu, pátrala na internetu, četla etikety, nutila rodinu, aby se mnou zajela ještě tam a tam a tam taky. Celé to trvalo bezmála tři roky. Roky plné objevů, zvratů, testování, ochutnávání, vaření. No, kde bych si na začátku pomyslela, že se na Sardinii pečou koblihy a kachna se zelím? Nebo třeba tvarohové buchty, dělá se kančí guláš a slepičí vývar…

Čtěte víc


Štítky: , ,